.Martin Kolář
Motto I.:
„ Kulturhauptstadt seit 1933, Parkplätze statt Ausländer.“
„ Hlavní město kultury od roku 1933, Parkovací místa místo cizinců.“
Die Partei 2019
Motto II.:
„(…) na daném místě v centru měst nemají bezdomovci co pohledávat, odstrašují turisty a stěžují si na ně nájemníci z nedalekého luxusního domu. (…) Bezdomovec je totiž symbolem úpadku.“
Petra Burzová 2014, s. 42.
Motto III.:
„Zejména umělci se mohou v této „neoliberální pasti“ ocitnout velice snadno, jejich přítomnost a aktivity poskytují realitním makléřům investorům a městským správám potřebnou „kulturní validaci“ místo uměleckého přivlastnění (apropriace) prostoru, dodávají prostoru komoditě vítanou atraktivnost a symbolickou legitimitu.“
Petra Burzová 2014, s. 35.
„Ekoterorista“, to slovo jsme vymyslel já…, pronáší postarší unavený muž na lůžku, žena v bílém s profesionální empatií přikyvuje… Tímto mužem, s nímž jsem několik (naštěstí) málo dní sdílel společný prostor, je senátor Jaroslav Doubrava. Postava podivná, o které jsem se již zde v předchozích textech zmiňoval, a to v souvislostech s jeho podporou neonacistické a xenofobní scéně (příkladem může být vystoupení v rámci demonstrace, kterou pořádala Vandasova DSSS, či adorace „země zaslíbené a s přátelené“, tedy zrůdného totalitního systému putinovského Ruska, a těch pořádků pevné ruky, zdravého rozumu a názorů střední a vyšší střední třídy… shrnutých lapidárně řečeno slovy: „…tak to má prostě být, hezky česky, Čechy Čechům atp.).
Podobně tak jako jiní, s ním stejně smýšlející, staví i on do opozice, nejenom možnou, ale v současné době již probíhající devastaci přirozeného prostředí, přírody a étos kultury. Kultury jakožto prostředí souvisejícího s identifikací lidských jedinců. Podpora kultury je prostě podle těchto lidí In. Vedle toho se zakládá tímto pole strachu opírající se o potenciální poskvrnění, pošpinění a devastaci civilizace (viz Motto II.). Dané uvažování je na české politické scéně běžné a to jak na úrovni politiky komunální, tak region přesahující, a to i napříč stranickými systémy. Nemusí se jednat jen o krajně konzervativní strany. Tradiční dělení na levici, či pravici zde selhává. Daný fakt si můžeme uvědomit i na složení koalic v České republice v rámci nedávných voleb do Evropského parlamentu („bizární“ vzorovou ukázkou takto účelové koalice je uskupení TOP 09, STAN a Zelených). Mimochodem, příkladem zde i mohou být jak programy jednotlivých stran, vycházející vstříc většinovému voliči (zde velmi smutným příkladem v České republice je ČSSD, strana orientující se svoji sociální politikou – politiku sociálního kapitalismu na maloměstské prostředí středového voliče, spíše blízkého svým uvažováním KDU – ČSL), tak i ostatní vize pracující ať již podvědomě, či viditelně s modely exkluze a racionální naplánované společnosti (ANO). Cítíme zde i vliv „baťovské“ hodnotové tradice s důrazem na fenomén práce a snahu o orientaci revitalizace kulturního prostředí na úkor prostředí přirozeného a to i v rámci určité depolitizace, využití módní vlny zdravého životního stylu, či zlepšení kvality lidského života a to často utilitárními kroky devastující přírodní prostředí. Což se odráží, mnohdy s dobrým záměrem, i mimo politickou scénu a (viz Motto III.), tak jak se o tom zmiňuje Petra Burzová v souvislostech s revitalizačními a revizními projekty (různé kulturní fabriky, brownfieldy atp.) současných měst: „Vizualizace projektu naznačují, kdo je ideálním uživatelem projektu, pro koho je projekt stavěn. Například, skutečnost, že na vizualizaci vidíme pouze mladé lidi v produktivním věku a mladé rodiče s dětmi, nám v mnohém pomůže porozumět jaké kulturní hodnoty a klasifikace jsou zde prosazovány. (Burzová, 2014, s. 46.)
Příkladem takového to technokratického přemýšlení na politické scéně (nejenom) je výrok ministra životního prostředí Babišovy vlády Richarda Brabce, který cituje Jana Moravcová bývalá ředitelka ústecké pobočky ČIŽP: „Jsem srdcem ekolog a rozumem ekonom“. Pronáší člen hnutí ANO, „který si dovede představit sloučení svého rezortu s rezortem zemědělství“. V praktické rovině můžeme zmínit koncepci vodní dopravy, kterou hnutí ANO (také nejenom) prosazuje (např. schválený plavební stupeň Děčín…), či jednobarevného zemědělství atp.
V souvislostech s třetím úvodním mottem se nám zde aktualizuje problematika umění znovu ve své původní tradici. Čeština zachovává tradiční obsah adjektiva umělé v souvislosti se substantivem umění. To vychází z diference přírody a kultury, tak jak byla představena již Aristotelem: „Z věcí, jež vznikají (ta gignomena), jedny vznikají od přírody (fysei), druhé uměním (techné) a jiné bezděčně (apo tautomatú).“ (Aristoteles, s. 1052a15-1052b1)
Zmíněná diference se nyní opět dostává do hry současně s politickou orientací strukturovanou mimo levé a pravé póly. Pro konzervativně laděné, nacionálně – vlastenecky zaměřené strany je environmentální myšlení nebezpečným a velkým problémem i konkurencí. A to nejenom v české kotlině. Ukázkou daného myšlení je německá AFD, která počítá mezi své hlavní konkurenty právě Zelené, jak se vyslovil leader voleb do EP a její předseda Jörg Meuthen.
Narativ zkázy přírody je, na rozdíl od podobného vyjadřování vážícího se na kulturu, opodstatněný a silný ve své potenciální výpovědi. I díky tomu získala zelená barva (Greens-EFA) v Evropském parlamentu solidní zastoupení (20,6%, a 69 mandátů). Z českých stran jsou dané orientaci nejblíže Piráti. Tímto se do politiky dostává znovu i tématika veřejného prostoru, jakožto místa otevřeného, inkluzívního. K čemuž odkazuje první motto německé strany Die Partei. Strany vtipně využívající denotace vážící se na kulturní historii i současnou atmosféru ve společnosti.
Jména nacistických pohlavárů umístěná na kandidátce (od třetího, nevolitelného místa) metodicky využívají možnosti tropik a to zvláště ironie a aktualizují i to co na politické scéně z velké části chybí, na humor a smích.
PS: inspirací k sepsání příspěvku na blog byl autorův pobyt na Kardiologii Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Proto bych chtěl na tomto místě i poděkovat lékařům MUDr. Nedalu Omranovi a MUDr. Aymanu Sanaalahovi a veškerému personálu za velmi hezký a profesionální přístup.
PPS: po uveřejnění textu jsem byl upozorněn na existenci Centra pro politickou krásu Das Zentrum für Politische Schönheit (ZPS). Více informací naleznete zde: https://politicalbeauty.de/ . Příkladem jejich činnosti je tato vtipná akce, při níž fašounovi Björnu “Brendu” Hökemu postavil repliku berlínského památníku Schoah, na vedlejší zahradě, po té co tuto stavbu kritizoval. Viz: https://politicalbeauty.de/mahnmal.html
Prameny:
BARNES, Jonathan (ed.). The Complete Works of Aristotle, Princeton: Princeton University Press. 1984. česky: ARISTOTELES, Metafyzika. Praha: Rezek 2003.
BURZOVÁ, Petra Lupták. Politika poloveřejnosti: narativní analýza sporů o demolici Domu hrůzy u Radbuzy. Brno: Doplněk 2014.